Myslivost - ptáci v lese jejich význam a jejich druhová pestrost

Rehek domácí - pták roku 2024 ,‚Kominíček‘ kvůli klimatické krizi mění migrační chování

 malý pěvec, lidově též zvaný kominíček,

  běžné druhy ptáků změna klimatu ovlivňuje rozšíření druhů a chování jednotlivých populací. U rehka je totiž pozoruhodná změna jeho migračního chování. Ukazuje se, že stále více rehků domácích se snaží přezimovat i v Česku.

„Rehek obývá velkou škálu stanovišť, od městského prostředí až po vysokohorská suťoviště. Zvlášť si oblíbil lidská sídla, ať už rušná centra měst, poklidné vesnické návsi i samostatně stojící usedlosti, hájenky, seníky, kůlny či horské chaty,“ uvedl ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

Rehci domácí začínají zpívat během dne jako jedni z prvních ptáků, a to ještě před rozedněním. Mezi hlavní znaky rehka domácího patří šedavé nebo černošedé zbarvení a nápadný rezavý ocas, kterým často pocukává.

 „Od tohoto metaforicky umouněného šatu se odvozuje lidové pojmenování kominíček. Původ českého zoologického jména rehek však není zcela jasný, původ podle skřípavého popěvku a argumentují podobnými lidovými jmény (řehák, řeháček), .

Jeho populace rehka se na rozdíl od mnoha jiných druhů ptáků mírně rozrůstá. Tento druh se navíc v Evropě postupně šíří na sever spolu s oteplováním klimatu.

V posledních letech lze také v některých městech pozorovat přezimující jedince. To vše podle ornitologů patrně souvisí s oteplováním planety.¨

Jestřáb lesní 

Má krátká zakulacená křídla a dlouhý ocas, umožňující rychlé manévrování a prudké otočky v hustém lese. 

může být zaměněn s podobným, ale výrazně menším krahujcem obecným

V průběhu 19. a 20. století došlo v Evropě k výraznému poklesu stavů, zapříčiněnému hlavně intenzivním pronásledováním a od 50. let 20. století také používáním pesticidů.^[4]  
 

Živí se hlavně ptáky a savci, výjimečně požírá i plazy, bezobratlé a mršiny. Složení potravy se liší dle ročního období a místní nabídky. Na jaře a v létě loví hlavně lesní druhy ptáků, na podzim a v zimě v potravě postupně roste podíl savců, hlavně drobných hlodavců, a přibývá též ptáků otevřené krajiny.^[4]

Hnízdo je na vysokých stromech, u kmene i v rozsoše silnějších větví, většinou v odlehlejších částech starých porostů, ale někdy i zcela nekryto. 

Holub doupňák (Columba oenas) je divokým druhem holuba

Zbarven je převážně šedě s tmavými letkami a koncovou ocasní páskou, vínovou hrudí a žlutým zobákem. Od jiných druhů holubů se liší zelenavě měnivou skvrnou na boku krku a jen částečnými černými křídelními páskami

Holub hřivnáč (Columba palumbus), lidově též kachní holub,

Částečně tažný druh. Ptáci ze severní a střední Evropy a západní Sibiře jsou vesměs tažní s hlavními zimovišti ve Středomoří, ptáci hnízdící v západní a jižní Evropě jsou přelétaví nebo stálí. Hnízdí v lesích všech typů i velikostí, hlavně v blízkosti zemědělské půdy, v souvislosti s probíhající urbanizací čím dál častěji také v centrech velkých měst. V mimohnízdním období se zdržuje na polích a jiných otevřených prostranstvích.^[2]

Holub skalní

V původním divokém zbarvení je šedý s lesklou fialovou hrudí a lesklým zeleným krkem a s výraznými černými pruhy na křídlech. Ocas je modrošedý se širokým načernalým lemem na konci, kostřec je bílý, zobák je matně šedý s bělavým ozobím.

Skorec vodní (Cinclus cinclus)

Se vyskytuje na rychle tekoucích vodních tocích v Evropě včetně Česka, Život druhu je nerozlučně spjat s rychle tekoucími, dobře okysličenými čistými bystřinami, říčkami a řekami, z nichž získává potravu a v jejichž bezprostřední blízkosti i hnízdí. Stejně jako ostatní skorci, i skorec vodní se dovede pro potravu potápět do mělkých hloubek, přičemž pohybu pod vodou dosahuje mácháním křídel. V místech rozvoje vodních toků lidskými stavbami, jako jsou zdi říční navigace, mosty aj., skorec často na těchto stavbách závisí pro umístění svých hnízd. Tyto stavby totiž nahradily přirozeně se vyskytující skalní škvíry a pukliny

Sojka obecná (Garrulus glandarius) 

Jako varování užívá chraptivý pokřik „kšréé“, dále se ozývá mňoukavým „pijé“, které je pro laika k nerozeznání od volání káně lesní nebo svižným „kuit“, podobným hlasu puštíka obecného. Zpěv je tišší, často nečekané zvuky, vrzání, praskání, mečení. Zjara v hejnech zpívají současně. Vyskytuje se celoročně ve smíšených, listnatých i jehličnatých lesích, parcích, zahradách, sadech a v poslední době řidčeji i ve městech. Ztrácí svou přirozenou plachost a navštěvuje městské parky a zahrady Živí se především rostlinnou stravou, zvláště pak žaludy a bukvicemi, které si uschovává do svých skrýší na zimní období, ale též lískovými ořechy, obilím, různými bobulemi a semeny, ostružinami, jeřabinami aj. Živočišnou stravu tvoří především větší bezobratlí (hmyz, jeho larvy, červi, plži, slimáci), částečně i malí obratlovci jako ptačí mláďata a vejce, myši, různí plazi, např. ještěrky nebo malí nejedovatí hadi a také mršiny. Role sojky při plenění hnízd jiných ptáků bývá většinou zveličována.^[5] Nevyhledává je instinktivně.^[6]

POZNAT SOJČÍ PÍRKO

Strakapoud velký (Dendrocopos major) je široce rozšířený šplhavec

Z jara je nápadný svým charakteristickým „bubnováním“ do kůry stromů nebo na plechové části staveb. Přes léto v jeho potravě převažují malí bezobratlí živočichové, občas plení i hnízda jiných ptáků; přes zimu, kdy je živočišné stravy nedostatek, požírá zejména různé plody. Hnízdí v dutinách stromů, které si sám hloubí většinou vysoko ve ztrouchnivělých stromech.

           Straka obecná (Pica pica) je krkavcovitý pěvec velikosti hrdličky, s výrazným černobílým   

           zbarvením a dlouhým stupňovitým ocasem. Má poměrně krátká a široká křídla a její let je  

           ve srovnání s jinými krkavcovitými těžkopádný. Hlasový projev straky je nápadný a

           charakteristický. Zpravidla během celého roku lze slyšet nápadné hlasité „kšak-kšak“ nebo

           drsnější „kšrak“. Zpěv na jaře je hlasité štěbetání se skřehotavými zvuky.^[4]

Globální oteplování

153 jazyků

Globální oteplování

globální oteplování, resp. změna klimatu - zvyšování průměrné globální teploty – a jeho dopady na klimatický systém Země.

Současný nárůst průměrné globální teploty je rychlejší než předchozí změny a je způsoben především spalováním fosilních paliv lidmi.^[2][3] Používání fosilních paliv, odlesňování a některé zemědělské a průmyslové postupy zvyšují množství skleníkových plynů, zejména oxidu uhličitého a methanu.^[4]

Skleníkové plyny pohlcují část tepla, které Země vyzařuje po ohřátí ze slunečního záření. Větší množství těchto plynů zachycuje více tepla ve spodních vrstvách zemské atmosféry, což způsobuje globální oteplování.^[5]

V důsledku klimatických změn se rozšiřují pouště a přibývá vln veder a lesních požárů.^[6] Zvýšené oteplování v Arktidě přispívá k tání permafrostu, ústupu ledovců a úbytku mořského ledu.^[7] Vyšší teploty také způsobují intenzivnější bouře a další extrémy počasí.^[8]

Tímto vlivrm dochází k druhovému vymírání.^[9] I když budou snahy o minimalizaci budoucího oteplování úspěšné, některé důsledky budou přetrvávat po staletí. Patří mezi ně zvyšování hladiny moří a teplejší a kyselejší oceány.^[10]

Změna klimatu ohrožuje lidi nedostatkem potravin a vody, zvýšeným výskytem záplav, extrémních veder, větším počtem nemocí a ekonomickými ztrátami. Může být také příčinou migrace lidí a konfliktů (války o vodu a zdroje potravy).

Budoucí oteplování lze omezit (zmírnit) snížením emisí skleníkových plynů a jejich odstraňováním z atmosféry.^[17] To zahrnuje větší využívání větrné a sluneční energie, postupné ukončování využívání fosilních paliv a zvyšování energetické účinnosti.

Další omezení emisí může přinést přechod na elektrická vozidla a na veřejnou dopravu a využívání tepelných čerpadel pro domácnosti a komerční budovy.^[22] Také zabránění odlesňování a ochrana lesů mohou pomoci absorbovat CO₂.^[23]

Společnost se může přizpůsobit změně klimatu lepší ochranou pobřeží, zvládáním katastrof a vývojem odolnějších plodin. 

V rámci Pařížské dohody z roku 2015 se státy společně zavázaly udržet oteplování „výrazně pod 2 °C“

Zachytávání a ukládání oxidu uhličitého,^[1] či zachycování a ukládání oxidu uhličitého (CCS z anglického carbon capture and storage) je proces zachytání odpadního oxidu uhličitého (CO₂), doprava do úložiště a uložení na místě, kde nebude vstupovat do atmosféry. CO₂ se obvykle zachycuje z velkých bodových zdrojů jako jsou cementárny nebo elektrárny na biomasu, a obvykle je skladován v podzemním geologickém souvrství. Cílem je zabránit uvolňování velkého množství CO₂ do atmosféry z těžkého průmyslu. Jedná se o potenciální prostředek ke zmírňování příspěvku emisí oxidu uhličitého z průmyslu a z vytápění ke globálnímu oteplování a k okyselování oceánů.^[2

Příklady patrné v ČR ,jaro 2024

„Víkendové teploty se budou pohybovat kolem 25 °C, v neděli by mohly lokálně dosahovat až k 27 °C, což je naprostý extrém pro začátek dubna,“ konstatovali meteorologové Takovéto teploty jsou podle meteorologů o 15 až 18 °C výše, než je průměr let 1979 až 2010.

Ptákem roku 2024 je rehek domácí. ‚Kominíček‘ kvůli klimatické krizi mění migrační chování

Ptákem roku 2024 je rehek domácí, malý pěvec, lidově též zvaný kominíček. Česká společnost ornitologická chce udělením titulu upozornit na to, že i běžné druhy ptáků mohou pomoci porozumět, jak změna klimatu ovlivňuje rozšíření druhů a chování jednotlivých populací. U rehka je totiž pozoruhodná změna jeho migračního chování. Ukazuje se, že stále více rehků domácích se snaží přezimovat i v Česku. Loni byl ptákem roku polák velký.

Praha 11:19 5. prosince 2023Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu

PTÁCI REHEK DOMÁCÍ

Stále více rehků domácích se snaží přezimovat i v Česku | Foto: Josef Čimel | Zdroj: ČTK

 „Rehek domácí obývá velkou škálu stanovišť, od městského prostředí až po vysokohorská suťoviště. Zvlášť si oblíbil lidská sídla, ať už rušná centra měst, poklidné vesnické návsi i samostatně stojící usedlosti, hájenky, seníky, kůlny či horské chaty,“ uvedl ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek.

Rehci domácí začínají zpívat během dne jako jedni z prvních ptáků, a to ještě před rozedněním. Mezi hlavní znaky rehka domácího patří šedavé nebo černošedé zbarvení a nápadný rezavý ocas, kterým často pocukává.

Mladí samci jsou v prvním roce života zbarveni nenápadně šedě jako samice, přičemž jen malá část má už náznak typického černošedého kabátku, kterým se pyšní většina samců až ve druhém roce života.

„Od tohoto metaforicky umouněného šatu se odvozuje lidové pojmenování kominíček. Původ českého zoologického jména rehek však není zcela jasný, původ podle skřípavého popěvku a argumentují podobnými lidovými jmény (řehák, řeháček), .

Populace rehka domácího se na rozdíl od mnoha jiných druhů ptáků mírně rozrůstá. Tento druh se navíc v Evropě postupně šíří na sever spolu s oteplováním klimatu.

V posledních letech lze také v některých městech pozorovat přezimující jedince. To vše podle ornitologů patrně souvisí s oteplováním planety.

Rehek domácí žije na celém území Česka, od nížin až po vrcholy Krkonoš, včetně nejvyšší hory Sněžky. Z malé části obývá i původní prostředí mimo lidská sídla, jako jsou skály, lomy či zříceniny.